Tisíce let plují po mořích lodi. Vznikaly na nich pověry, legendy, řády i zákony moře. A ty patří k tradicím i vzpomínkám na historii. Něco málo z nich zůstalo i na lodích vyzbrojených moderní technikou jako připomínka toho, že plavba na moři je stále měřením sil člověka s přírodou i se sebou samým. V tomto smyslu mají své místo v současném námořnickém řemesle, a právě proto je dobré si je připomenout. Protože právě chvíle ukolébání se do pocitu bezpečí a klidu je nebezpečná. A protože rozvíjet a měnit staré je možné především tehdy, pochopíme-li, v čem má svůj původ.

Námořní právo

Nejstarší známé námořní právo vzniká na Rhodosu ve 3.-2.stol př.n.l. Po doplňcích se stává základem nejen římského námořního práva, ale i řady kodexů a řádů středověku a počátků novověku.

Významnou úlohu v rozvoji vlastního lodního řádu sehrály Roles d´Oléron z 11. století - kodex obchodních lodí pobřeží Francie, Španělska a Anglie. Z nich vznikají nizozemské Waterrecht, řády hansovních měst, lodní řády Petra Velikého. Ovlivňují i britskou Black Book of the Admiralty založenou ve 13. sto- letí.

Státní vlajka

Lodě mají státní příslušnost toho státu, pod jehož vlajkou jsou oprávněny plout, a stát stanoví podmínky pro udělení své státní příslušnosti lodím, pro registraci lodí na svém území a pro právo plout pod jeho vlajkou. Vydává také lodím, kterým poskytl právo plout pod svou vlajkou, příslušné doklady. Lodi plují pod vlajkou pouze jediného státu a podléhají na volném moři jeho výlučné jurisdikci. Lodě bez státní příslušnosti, lodě plující pod cizí vlajkou a lodě odmítající vztyčit svou vlajku mohou být i na volném moři zadrženy válečnými loděmi nebo loděmi státní služby. Důstojník takové lodě může vstoupit na palubu zadrženého plavidla. Dále v úmluvě shledáváme, že v pobřežním moři pod právní svrchovaností pobřežního státu mají lodě všech států právo pokojného proplutí.

Co z toho vyplývá pro rekreační jachtaře?

  • práva jsou v úmluvě udělena státům, nikoliv osobám
  • stát stanoví podmínky a vydává doklady pro
    • udělení své státní příslušnosti lodím,
    • registraci lodí na svém území,
    • právo plout pod jeho vlajkou.

A zdá se, že přes to voda neteče, ať  kroutíme  paragrafy jak chceme.

Souhrn pravidel, kterým se obvykle říká  „právo  vlajky“ a která, zjednodušeně řečeno, určují částečnou nedotknutelnost lodě ze strany jiných států než státu vlajky, je v úmluvě ve dvou pododdílech:

  • pododdíl B s články 27 a 28 popisuje pravidla vztahující se na obchodní a státní lodě používané k obchodním účelům;
  • pododdíl C s články 29 - 32 popisuje pravidla vztahující se na válečné lodě a jiné státní lodě používané k neobchodním účelům.

Toť vše. O tom, že by snad byla z pravomocí pobřežního státu nad loděmi, nacházejícími se v jeho výsostných vodách, nějakým způsobem vyňata jiná plavidla než obchodní a válečná, není v úmluvě o mořském právu ani slovo.

Co z toho vyplývá pro rekreační jachtaře?

  • na volném moři jsou podřízeni výhradně zákonům země vlajky, kterou nesou;
  • na pobřežním moři se na ně navíc v plném rozsahu vztahují také zákony státu, jehož vodami proplouvají.

Vlajka na stožáru

Z vlajek se skutečně dá vyčíst téměř vše o lodi a její posádce. Státní vlajka je zvláště na moři posvátná. Vždyť právě ona právně vytváří z množství ocele a jiných materiálů spojených do tvaru lodi i součást území státu na širém moři. Každé vztyčení státní vlajky na lodi hlásí do dalekého okolí: My zde jsme  a paluby pod námi jsou naším územím, řídíme se našimi zákony a vaše se nás dotýkají pouze tam, kde je to dle mezinárodních úmluv možné. Způsob vyvěšení i stav vlajky by tedy měly mluvit o vztahu k rodné zemi.

Vztyčování státní vlajky

Státní vlajka může být vztyčována pouze na určených stožárech, v místech, kam nesmí být vyvěšena žádná jiná vlajka. V přístavu nebo na rejdě je to vlajkový stožárek na zádi, za plavby vlajkový gafel záďového stožáru /na moderních lodích většinou radarového/. Na lodi nesmí nikdy vlát jiná vlajka, není-li vztyčena vlastní státní. To znamená, že ráno se vztyčuje nejprve státní vlajka, pak následují vlajky další a večer při západu slunce se státní vlajka spouští jako poslední. Státní vlajka na stožár letí, ale spouští se pomalu.

Historie státní vlajky na moři

Kdy se objevila státní vlajka na lodi jako symbol jejího příslušenství? V ranném středověku vztyčovaly obchodní lodi vlajky přístavů, často téměř nezávislých na státní královské moci. I lodní certifikát vystavovala městská rada. Pouze výpravy organizované a financované králem nesly královskou vlajku. S rozvojem absolutismu a pevnější státní organizace vznikaly nové podmínky plavby a přesné předpisy, které vedly k tomu, že pouze státní vlajka se stala právoplatnou na volném moři /Anglie Navigation Act 1651, Rusko Petr I. 1703, Francie 1793/. Od těch dob musí na širém moři plout pod státní vlajkou s příslušným lodním certifikátem i ta nejmenší jachta.

Zdravení lodí

Státní vlajkou se na moři také zdraví. Nebylo to tak vždy. Kdysi dávno se zdravilo dělovým výstřelem. A dokonce ostrým. Výstřik koule dopadající mimo zdravenou loď hlásal mírumilovné záměry zdravící lodi. Nedej přírodo, aby se zdravící matróz trochu spletl.

Byly i velké dohady o to, kdo koho má zdravit jako první. Ještě v roce 1672 "královna moří" nutila všechny lodě, aby zdravily ty její. O sto let později se o to ještě snažila. V roce 1809 uzavřelo Rusko a Švédsko smlouvu o zdravení válečných lodí na základě rovnosti. První byla zdravena loď, jejímž velitelem byl důstojník vyšší funkce nebo starší. Poznalo se to podle vlajek. Dnes na širém moři zdravíme válečné lodě všech států, lodě vlastní vlajky, význačné lodě spřátelených států a školní plachetní lodě. Nestřílíme z děl - na obchodních lodích je již dávno nemáme - dnes při setkání můstků lodí spouštíme vlajku. Po stejné odpovědi vlajka letí znovu na vrcholek stožáru. A prvenství pozdravu? Obchodní loď zdraví jako první loď válečnou, menší loď stejné vlajky zdraví větší, u dvou obchodních lodí stejného typu zdraví první loď se služebně mladším velitelem.

Při setkání lodí na širém moři bývá zvykem přidat i přístavní pozdrav. Při spuštění vlajky tři dlouhé tóny sirénou, po stejné odpovědi jedno krátké potvrzení.

Zdvořilostní vlajka

Na pravém boku ráhna předního stožáru vlaje státní vlajka státu, v jehož vodách naše loď pluje. Je to projev zdvořilosti k hostiteli. Vyvěšuje se ihned po vlastní státní vlajce a spouští jako poslední před ní. Na lodích, které vyplouvají z přístavu vlastní země, se obvykle vyvěšuje též před vyplutím lodi. Sděluje tak všem, kam má loď namířeno.

Lodě na moři se potřebovaly nejen pozdravit a představit, ale i domluvit. V době ještě zcela nedávné pouze vlajky dokázaly říci vše. Dohovořily se dokonce i lodě různých národností, jejichž posádky by se při setkání na pevnině nedorozuměly. První vlajkové signalizace uvnitř jednotlivých flot ovšem existovaly již ve starověku. Římský císař Leon VI. vydal v roce 906 předpisy o signalizačním kódu na moři. Středověké galéry měly zvláštní stožár určený pouze pro signalizaci. Britská admiralita vydala první knihu vlajkových signálů v roce 1647, v době bitvy u Trafalgaru r. 1805 bylo v této knize zaneseno již 400 různých kódovaných signálů. Pro obchodní lodě byla vydána první kniha vlajkových signálů v roce 1818. Mezinárodní se stala v roce 1880 a zůstala beze změn až do roku 1934, kdy byla poprvé spojena se signály rádiového kódu.

Nejznámější vlajkou je vlajka "P" zvaná "modrý Petr." Již od 18. století značí: Loď se připravuje k vyplutí, členové posádky, vraťte se na loď, cestující urychleně nastupte. Nejčastěji jsou vyvěšovány vlajky G, H, Q. Jejich význam není třeba námořníkům vykládat.

"Jolly Roger"

O různých vlajkách by se dalo napsat mnoho. Zvlášť kdybychom se zaměřili na vlajky válečných lodí - pevnostní vlajky, "biče" neboli bojové plaménky, admirálské nebo hodnostní vlajky. Tyto problémy však ponecháme pro vyšší školu námořnických tradic. S trochou romantiky si připomeneme jednu vlajku nepříliš chvalné pověsti.

V roce 1713 byla v Utrechtu v Holandsku uzavřena dohoda o zákazu korzárských bojových akcí na moři mezi bojujícími stranami. Bývalí uznávaní hrdinové námořní vlajky, lapači vyzbrojení listem svého panovníka zůstali bez ochrany královské vlajky a měli nechat výnosného řemesla. Zvyk přepadat lodě a brát jejich náklad jako odměnu pro ně byl železnou košilí. Přizpůsobit se disciplíně normálního válečného loďstva s nízkým žoldem nebo se dát k obchodnímu loďstvu a pracovat? Hrůza! A tak bývalí korzáři vztyčili novou vlajku, svoji, bez státu a krále. Během let byla nazvána "Jolly Roger" /veselý Roger/. Většinou byla černá s lebkou a zkříženými hnáty. Pod ní se pak vesele přepadalo dál, nyní už bez zákona a nutnosti odvádět panovníkovi podíl. Ovšem i bez jeho ochrany. Mezinárodní námořní právo na pirátské akce dodnes pamatuje.