Josef Podzimek nás chce propojit s mořem. Není to jeho myšlenka, poprvé s ní přišel Karel IV. Už přes sto let máme stavbu 350 kilometrů dlouhého průplavu, který by nás spojil se třemi moři, dokonce uzákoněnou. Že jste o ní nic neslyšeli? Nejste sami!

 

Kde se vzala myšlenka kanálu Dunaj–Odra–Labe?
Prosím vás, v první řadě neříkejme kanál. To je sice doslovný překlad slova canal, ale v češtině to používají jenom aktivisté, kteří chtějí vzbudit dojem, že jde o špinavou stoku. Všichni ostatní už se naučili používat výraz vodní koridor. Nejde jen o dopravní cestu, kdyby vodní koridor stál v roce 1997, tak by Morava vůbec nepoznala stoletou vodu.

Co těm aktivistům na vodním koridoru tolik vadí?
Ekologové obecně nemají rádi velké stavby. Proti velkým věcem se dobře protestuje. Dálnice, přehrady, elektrárny. Existence vodního koridoru by přinesla menší hluk, nižší nehodovost, menší spotřebu pohonných hmot, nižší exhalace. Všechno máme zdokumentované v číslech a celý svět to ví. Proto se taky vodní doprava všude rozšiřuje.

Oni tvrdí, že všude zaniká...
To jsou nepravdy. Ale abych byl spravedlivý. Tuhle jsem tu měl návštěvu, ředitele Výzkumného ústavu vodohospodářského, což je doktor přírodních věd a ekolog. A on se najednou zarazí a říká: „Ale pane inženýre, já nejsem zelenej, já jsem ekolog.“ Což je opravdu rozdíl. Protože kdo tomu rozumí, tak proti není, protože ví o všech ekologických aspektech. Zatímco ti, co ječí, tak ty baví ječet. Navíc ekologické organizace, které vykazují činnost, dostávají od Ministerstva životního prostředí dotace na svou činnost. A do té činnosti se dá zařadit i protestování proti vodním cestám. Čím víc protestují, tím víc dostanou od vlády peněz. Mě to opravdu štve. Jsem vystudovaný vodohospodář, a i když tenkrát slovo ekologie neexistovalo, učili nás lásku k přírodě. V lese nevyhodím papírek. Ale tohle je jen militantní ismus.

Co čísla z ciziny? Jak vodní doprava funguje tam?
Když se stavěl průplav Rýn–Mohan–Dunaj, který má letos dvacáté výročí, protestovalo se proti němu hrozně moc. Ten průplav prosperuje, vozí toho víc, než se čekalo, a ekonomika celého toho území šla nahoru. Nicméně i tehdy ekologové stavbu zastavili, natočili fi lm a teprve, když obyvatelé toho regionu viděli, že jim promítají se srdceryvným komentářem záběry už hotových úseků průplavu s tím, že tahle krásná řeka má být zničena, pochopili, že jsou to kecy. Ten průplav probíhá ostře sledovanou přírodní rezervací. Vozili jsme tam autobusy novinářů a zelených, aby se podívali, jak je to krásný. Oni tehdy vylezli z autobusu a řekli: „Jo, je to hezký, ale je to umělý. Nezajímá nás to.“ A zase zalezli a čekali, až odjedeme. Přitom to není žádné betonové koryto. Tam není jediná přímka, vertikálně ani horizontálně, celé to je přirozeně zarostlé, okolo jsou cyklostezky. Tam, když přijedete, tak nepoznáte, co je umělé.

Kde a proč to tedy už sto let vázne?
Nejdřív to podepsal císař pán, vypukla první svě- tová válka. Pak to podepsal Masaryk a byla druhá světová. Pak to podepsal Novotný jako generální projekt v šedesátém osmém a přišli Rusové. A teď máme zelené. Vždycky se začalo stavět a šmytec. Kdyby se třeba místo protipovodňové ochrany Bohumína a tamní dálnice D1 vykopal kousek průplavu, ušetřilo by to přes sto milionů. Žádný politik o tom nechce rozhodnout, protože ví z prů- zkumů, že by mu to nepřineslo hlasy. A tak je to furt dokola. Vodní koridor by mohl být nejvýznamnějším protikrizovým opatřením. Největším projektem proti nezaměstnanosti. Ale to věděli už za první republiky, kdy uzákonili fond pro vodohospodářské stavby.

Je něco, co já jako běžný občan můžu udělat, když budu chtít, aby stál?
To je těžká otázka. My jako suchozemský národ nemáme moc ponětí o tom, co to znamená vodní cesta. Kdybych vás teď zkoušel, co je jez a co plavební komora, nevěděla byste. Ve školách se to neučí. Každý má rád přírodu, a když pak přijdou zelení a začnou, že zahyne jeden pulec a jedna ropucha, tak si řeknete, že tohle přece nechcete. Ale on ten průplav Rýn–Mohan–Dunaj, o kterém jsme mluvili, se od myšlenky taky stavěl přes sto let. U nás je to letos 111 let, co byla stavba zakotvena zákonem. Ovšem ta myšlenka je mnohem starší, naprosto jednoznačně to věděl už Karel IV. Ten měl v plánu postavit průplav Dunaj–Vltava–Labe, aby benátské kupce donutil vozit zboží přes Prahu. Za Rakouska-Uherska vzniklo šest plavebních komor a stupňů, za první republiky šestnáct, za protektorátu čtyři a za bolševiků třináct. A za posledních dvacet let nic. Chceme tím říct, že naši předkové byli idioti? Že celá Evropa a svět jsou hlupáci? Mimochodem Labe je regulované a upravované už od Karla Velikého, takže ty argumenty, že je tam někde něco přirozeného, co je třeba ochraňovat, jsou naprosto scestné. Každopádně jestli chcete vědět víc, běžte na stránky www.d-o-l.cz.

Evropská unie tenhle typ projektů spíše podporuje. Pomůže to?
Evropská unie podporuje projekty, které ty země samy chtějí. Třeba Chorvatsko staví průplav mezi Dunajem a Sávou, a to proto, že začalo stavět dřív, než se na něco ptalo Evropské unie. Ta to chválí a dá jim na to peníze. My se ani nezeptáme. Teď EU podporuje Francii, která staví průplav Seina-sever. Ten prochází přírodní rezervací a nad ní se staví největší akvadukt světa, aby tam žáby mohly v klidu zůstat. Až to postaví, mohla by EU podpořit další takový projekt. Ale my ho radši nebudeme stavět vůbec. Je to hrozný paradox. Slováci si kupříkladu řekli, že střed Evropy je v Malackách a vážně projednávají projekt za 45 miliard eur, že tam vznikne největší transkontinentální terminál v Evropě.

Jak je možné, že o tom nic nevím? To nevím. Dneska jsme jediná země ze 27 států EU, která není vodní cestou nebo přímo napojená na moře. Nechápeme ekonomickou sílu, kterou dává městu přístav. Rakousko a Slovensko mají Dunaj, Polsko má sice vnitrozemské vodní cesty v hrozném stavu, ale má moře. A Německo má moře, dokonalé vnitrozemské vodní cesty a spousty průplavů. Stejně Francie, Nizozemí a Belgie. Naše realita je taková, že se uvažuje o zrušení Ředitelství vodních cest, aby se ušetřilo pár korun za provoz malého úřadu.

Co by se teď mělo stát, aby průplav byl?
Stát teď musí v Děčíně zajistit celoroční splavnost Labe a postavit plavební stupeň Přelouč, aby se splavnilo Labe do Pardubic. Až to bude hotové, může se soustředit na další aktivity. My bychom chtěli, aby mezitím připravoval podmínky pro dokon- čení vodního koridoru D–O–L. Bohužel ti zelení chtějí revitalizovat i to, co se udělalo od Rakousko- -Uherska, a chtějí tam zpátky ty komáry, ty živé tvorečky. A národ to baští. Já už nevím. Dunaj je jediná mohutná řeka blízko našich hranic a teď je v něm voda zadarmo. Za třicet nebo čtyřicet let už to tak být nemusí. A jižní Morava bude vysychat. Pak snad pochopíme, ale už bude pozdě.

JOSEF PODZIMEK * 28.5.1937 Brno
Vystudovaný vodohospodář. Pracoval léta jako ředitel závodu Dolní Vltava a vedoucí vodohospodář- ského a technického rozvoje Povodí Vltavy s.p. Už víc než 50 let se zabývá propagací vodní cesty Dunaj–Odra– Labe. Postupně napsal sám nebo se spoluautory následující publikace: Povodí Vltavy I., II., III. (1970, 1971, 1973), Modernizujeme labsko–vltavskou vodní cestu I. a II. (1975, 1976), Dolní Labe (1976), Vodní cesty světa (1994), Křižovatka tří moří – vodní koridor Dunaj–Odra–Labe (2007).

zdroj - ČiliChili | 08 | 2012