YanaYacht

Historie Španělska stručně

Španělská vlajka

• 1489 Sjednocení korun Kastilie-León (Isabella I.) a Aragónie-Katalonien (Fernando II.) ve španělské " katolické království "
• 1492 Fall Granadas ( poslední maurské království ve Španělsku ); objevení Ameriky, vznik španělské říše
• 1516 Karel I. Habsburský se stává králem Španělska,jako Karel V. (1519) zároveň císařem Svaté říše římské Deutscher Nation; Španělsko pod nadvládou Habsburků v letech 1516-1700
• 1701 Philipp V. Bourbón; Španělsko pod vládou Bourbónů 1701-1808 a od roku *1705-1713 Válka os španělské dědictví; Utrechtský mír (1713): Anglie získává Gibraltar
• 1808-1814 Joseph Bonaparte ( bratr Napoleona I.) se stává španělským králem
• 1812 Lidové shromáždění (Cortes) v Cádizu, první pokus o vytvoření ústavy
• 1814 Návrat Bourbónů
• 1873-74 1. republika
• 1898 Nezávislost posledních španělských kolonií ( Kuba, Puerto Rico, Filipíny )
• 1914-1918 Španělsko zůstává v 1. světové válce neutrální
• 1931-1936 2. republika
• 18.07.1936 Povstání armády pod velením generála Franka
• 1936-1939 Občanská válka, začátek Frankovy diktatury
• 1939-1945 Španělsko je i během 2. světové války neutrální
• 1955 Přijetí do organizace spojených národů
• 20.11.1975 Frankova smrt
• 22.11.1975 Juan Carlos I. z rodu Bourbónů se stává králem
• 01.07.1976 Adolfo Suárez ministerským předsedou
• 28.07.1977 Požádání o vstup do Evropské unie
• 10.11.1977 Člen evropského aparátu
• 07.12.1978 Přijetí ústavy referendem
• 29.01. 1981 Odstoupení ministerského předsedy Suáreze (UCD)
• 27.02.1981 Leopoldo Calvo Sotelo (UCD) ministerským předsedou
• 30.05.1982 Přijetí do NATO
• 02.12. 1982 Felipe González (PSOE) ministerským předsedou
• 12.06.1985 V Madridu podepsána smlouva o přijetí Španělska do EU
• 01.01.1986 Španělsko se stává oficiálním členem EU

Katalánsko není Španělsko

Katalánská vlajka - více proužků, více Catalunya

Geograficky se sice ve Španělsku nachází, ale moc se necítí být jeho součástí. Hovoříte-li španělsky, čeká vás na katalánském venkově nepříjemně překvapení. Místní totiž španělsky nemluví. Mluví katalánsky, což je zvláštní směsice latiny, italštiny, portugalštiny a španělštiny. Nejspíš jí však nerozumí Ital, Portugalec ani Španěl. Rozumí jí jen Katalánci. A přestože i většina venkovanů španělsky umí, používají tento „jazyk uchvatitelů“ jen velmi neradi.

Katalánci se součástí Španělska stali víceméně shodou náhod a Španěly, přesněji řečeno Kastilce, nemají moc v lásce. Podle nich jim centralističtí Kastilci z Madridu již několik staletí upírají jejich právo na nezávislý stát. A mají svým způsobem pravdu.

Historicky bylo Katalánsko samostatnou zemí, které se vůbec nevedlo špatně – ve 14. století jim patřila větší část Středomoří, včetně Sardinie a většiny dnešního Řecka. Až poté se spojili s Aragonskem a Kastilií a později skončili jako jedna z provincií sjednoceného Španělska. Samostatnosti se však dodnes nevzdali. Země má tak za sebou několik povstání a válek za nezávislost, které vesměs prohráli, ale i na tyto prohry jsou náležitě hrdí a Barcelona je tak plná památníků z těchto minulých půtek.

Katalánci ze zásady nedělají nic, co považují za původně Španělské. Možná vás to překvapí, ale týká se to i Býčích zápasů. Katalánci je nesnáší, ne proto, že by jim bylo býků líto, ale protože je to typicky španělská tradice. A proto je nepořádají. Dokonce jsou zakázané. Aréna, kterou Kataláncům navzdory postavili Španělé v Barceloně, dnes slouží jako obchodní dům.

Pobřeží Španělska

Katalánský koktejl
Je namíchán z velmi různorodých krajinných ingrediencí. Costa Brava (Divoké pobřeží) se táhne od francouzsko-španělských hranic až k městečku Blanes. Atraktivní krajina s většími či menšími zátokami s písčitými plážemi, porostlá piniemi, je až příliš členitá na to, aby ji mohl zničit nekontrolovaný rozvoj turismu, na který doplatila jižní část Costa Brava (Lloret de Mar, Blanes). Ale i zde se ještě najdou kouzelná zákoutí s intimními plážičkami, kde moře občas dokáže předvést svou sílu.

Za Blanes dostává pobřeží název Costa del Maresme, které se táhne až k Barceloně. Moderní letoviska se chlubí krásnými písčitými plážemi, v jejichž bezprostřední blízkosti však vede silnice a železnice. Výhodou je ovšem vynikající vlakové spojení s Barcelonou, kterou stojí za to na-vštívit vícekrát. Pobřeží na jih od Barcelony dostalo jméno Costa del Garraf, za které vděčí horskému hřebenu, který ho lemuje. Dlouhé písčité pláže střídající se s malými zátokami však zastiňují obrovské kempy a ubytovací komplexy. Právě zde leží Sitges, nejdivočejší letovisko na katalánském pobřeží, kde je vše dovoleno a kde noční život končí až se snídaní. Za ním až k Alcanaru se táhne Costa Daurada (Zlaté pobřeží) s nádhernými plážemi se zlatavým jemným pískem, s moderním letoviskem Salou, ale i celou řadou příjemných rybářských městeček a pláží, zčásti dosud nedotčenými masovou turistikou.

Valencijsko
Severní část valencijského pobřeží charakterizují pomerančovníkové háje, jejichž omamně vonící květy daly kraji název Costa Azahar (Pobřeží pomerančového květu). Rozlehlé i malé pláže, písčité i oblázkové, nabízejí ty nejlepší podmínky ke koupání i provozování vodních sportů. Costa Azahar však uspokojí i ty, kteří lenošení u vody příliš dlouho nevydrží. Po pár desítkách kilometrů se ocitnete v horách, v nichž se ukrývají městečka a vesničky bohaté svou historií i tradicemi, z nichž nejpřitažlivější je určitě Morella. Na pobřeží budí pozornost Pen~íscola, jejíž stará část s templářským hradem se vypíná na pahorku nad mořem. V Peníscole si přijdou na své i milovníci pěší turistiky. Neobydlený horský masív Irta je protkaný několika značenými turistickými trasami, které začínají přímo u silnice na pobřeží.

Rozlehlé a široké pláže nabízí Costa de Valencia, které se táhne od Sagunta až k Olivě a kde si budete připadat opravdu jako ve Španělsku, protože do zdejších letovisek se jezdí rekreovat především Španělé. Jedním z nejoblíbenějších je Gandía s nádhernou písčitou pláží dlouhou 7,5 km, která v některých místech dosahuje šířky až 150 m, se zajímavým starým městem, jehož historie je spjata se slavným rodem Borgiů. Costa Blanca začíná u Dénie a táhne se až hranicím Murcie. Najdete tu pláže písčité i oblázkové, rovný břeh i strmé mořské útesy, velké zálivy i malinké zátoky ukryté mezi skalami, rybářské přístavy, živé pobřežní promenády a strážní věže, které připomínají, že tu kdysi řádili piráti. Ale i město nepřetržité zábavy Benidorm, jemuž by se měli vyhnout ti, kteří mají rádi klid. V bezprostřední blízkosti pobřeží ve vnitrozemí vás překvapí zajímavá krajina, krápníkové jeskyně, ruiny arabských hradů, kouzelné malé vesničky s bílými domky v úzkých a strmých uličkách, které připomínají arabský původ.

Dvě murcijská moře
Zdejší pobřeží dostalo název Costa Cálida (Teplé pobřeží). Teplota vody je zde (a na pobřeží Costa Blanca) nejvyšší z celého Španělska. Zajímavým přírodním úkazem je Mar Menor (Malé moře) o rozloze 170 km2, hluboké 7 m, které bylo v dávné minulosti otevřenou zátokou Středozemního moře se skalisky vulkanického původu po stranách, jež zadržovala písek a další sedimenty, které sem zanášely mořské proudy. Tak nějak vznikl onen zvláštní písčitý pruh země - La manga del Mar Menor, dlouhý asi 24 km a široký od 200 do 1500 m, který je přerušován přírodními kanály, jimiž proudí do Mar Menor slaná voda ze Středozemního moře . Pro svůj vysoký obsah soli a minerálů i léčivé bahno je Mar Menor někdy nazýváno "španělským Mrtvým mořem". Tato oblast bývá v létě dost přelidněná. Jižní část pobřeží Costa Cálida je klidnější a mezi letovisky Mazarrón a Aguilas najdete několik nádherných pláží, kam se turistický průmysl ještě nedostal.

Andaluské kontrasty
I na španělském pobřeží lze ještě najít liduprázdné pláže. Příkladem je Costa de Almería, zvláště pak v blízkosti Mojácaru a polopouštní krajiny přírodního parku Cabo de Gata-Níjar. Klidné a malé pláže ukryté mezi skalisky má i Costa Tropical, kam jezdí především Španělé. Na Costa del Sol zase jezdí celá Evropa. Od Málagy až téměř po Gibraltar se táhne takřka nepřerušovaná zástavba moderních hotelů a apartmánových komplexů, barů, restaurací, diskoték a dalších zábavních podniků, golfových hřišť, sportovních přístavů a čistých a upravených pláží. I ve zdejších kosmopolitních střediscích (Benalmádena, Torremolinos, Marbella...) však ještě objevíte kousek pravé Andalusie. Typickou uličku s bílými domky, rybářskou čtvrť, kostelík, hospůdky, kam chodí místní štamgasti a kde se cítí dobře i turista odjinud. Zcela jiné je atlantické pobřeží Andalusie Costa de la Luz (Pobřeží světla). Přestože jsou zde nádherné dlouhé písečné pláže, zůstala tato oblast ušetřena masové turistiky a obce zde stále ještě mají rybářský ráz. Atlantik je chladný a také tu bývá velmi větrno, což dokáže dost znepříjemnit plážovou dovolenou. Svůj ráj tu však našli vyznavači windsurfingu z celé Evropy.

Galicijské "rías"
Rías jsou úzké zálivy, které se hluboce zařezávají do galicijského pobřeží v celé jeho délce. Nejúchvatnější jsou Rías Baixas, tvořené čtyřmi zálivy se spoustou pláží i příjemných malých letovisek. Patří k nim i ostrovy Islas Cíes, které jsou od roku 2002 součástí Národního parku Islas Atlánticas de Galicia a které lze navštívit jen od poloviny června do poloviny září (lodě jezdí z Viga, Baiony a z Cangas). Costa da Morte (Pobřeží smrti) se raději vyhněte, zvláště když padne mlha, což se tu stává často. Poněkud divočejší, a tudíž i méně navštěvované jsou písčité pláže v Rías Altas, které se však za dobrého počasí zcela vyrovnají plážím v Rías Baixas.

U Biskajského zálivu
Costa Verde v Asturiis, Costa de Cantabria v Kantabrii, Costa Vasca v Baskicku. Zde tráví dovolenou především Španělé, kteří sem utíkají ze sluncem rozpálené mesety. Je tu podstatně chladněji a taky tu častěji prší. Atraktivní pobřeží s maličkými i rozlehlými zátokami s písčitými plážemi nejrůznějších velikostí střídajícími se s rozervanými skalními partiemi, příkrými útesy, tradičními rybářskými městečky i mondénními letovisky s bohatým kulturním i nočním životem, však tuto zdánlivou nevýhodu nahrazuje. Doplňuje je zelená krajina luk, pastvin a kopců, která se postupně zvedá a přechází necelých 20 km od pobřeží v Kantaberské pohoří, které se táhne podél celého Biskajského zálivu. Jeho součástí je Národní park Picos de Europa v oblasti Asturie a Kantabrie, jehož úchvatné horské scenérie se dvěma stovkami dvoutisícových vrcholků si většinou nenechá ujít ani vyloženě plážový turista.