Mořská nemoc

Na otázku "Už ti někdy bylo špatně, měl jsi mořskou nemoc?" odpoví  ne  100% všech kapitánů. A přesto prostředky proti mořské nemoci patří v přímořských lékárnách mezi bestsellery. Nausea,  jak se toto zlo vědecky jmenuje, je jedno z posledních tabu jachtařského světa.  Dnes se každý klidně přizná k homosexuální orientaci nebo k jiné úchylce, ale mořská nemoc? Ani náhodou. To by bylo tvrdě vybudované renomé mořského vlka v háji.

 

Nejedná  se  o nějakou obyčejnou nemoc s jasnými příčinami a působením. Je to individuální proces, který je ovlivněn celou osobností daného člověka. Hledání jeho spouštěcího mechanizmu je na stejné úrovni, jako hledání příčin vyhynutí dinosaurů. Přeloženo z psychologické terminologie,  příčiny mořské nemoci jsou  nejen souhrn fyzikálních podmínek, ale i vlastní myšlenky a podvědomé vyhodnocení  celé situace. Toto vše může (ale také nemusí)  vést k příznakům mořské nemoci. Snad může pomoci  i to, že o tomto fenoménu něco víme. Například, že každý může za určitých okolností onemocnět. Třeba jen tehdy, když nějaká vlna párkrát přijde z toho nesprávného směru, nebo se vypluje ráno po večerním loučení s kamarády, při změně směru větru, když jste v podpalubí, nebo  když ucítíte naftu z motoru. Zkušenosti vojenského námořnictva také zřetelně dokládají, že mořská nemoc není žádným ojedinělým jevem. Například při vylodění spojenců v Normandii. Vojáci, namačkaní na transportních lodích, byli při vylodění v důsledcích předcházející nemoci většinou totálně neschopni boje.

Přestože profíci znají problémy mořské nemoci již od nepaměti, je nám kupodivu věda stále některé odpovědi dlužna. Jisté je jenom to, že rovnovážný systém, drážděný navzájem si odporujícími podněty (klidný horizont, ale pohybující se loď), vysílá poplašné signály do mozku. To ale zatím nevedlo k vyvinutí všeobecně účinného léku. Všechny léky mají navíc  vedlejší účinky a neléčí vlastně pravou příčinu problému.

Proto se upřednostňují aktivní metody, které na základě psychologických strategií uklidňují, kombinované se zdánlivě banálními postupy, jako například "v salóně zatáhnout a vyvázat záclonky" nebo "nastříkat voňavku do salónu“. Tyto psychotechnické pomůcky nejsou nic nového. Jde při nich o uvolnění, pozitivní myšlení, mentální trénink. Při tom má tato metoda údajně úspěch v sedmdesáti pěti až osmdesáti procentech případů.

Pomáhají léky ?
Tady se mínění velmi rozcházejí. Někteří na ně přísahají, jiní se obávají silných vedlejších účinků, protože prý všechny preparáty silně omezují šíření informací nervovou soustavou. Není prý zcela jasné, jakým způsobem vlastně tyto léky dosahují svého účinku.

Shrnuto: 
Žádný patentní recept neexistuje, ale má velký smysl vytvořit si pro případ nouze vlastní strategii podle principu zkoušky a omylu. Když ale přesto nic nepomáhá, zůstává ještě útěcha - ve stáří se všechno zlepší - pak zvápenatí ušní kůstky a je po mořské nemoci .

V historii lze nalézt i kuriozní recepty:

  • Pořádný nářez na zadek důtkama (typ z doby velkých plachetníků).
  • Svazeček petrželky nebo pytlíček se solí na prsa.
  • Špunty do uší, levou ruku do pravého, pravou do levého.
  • Pití směsi mořské vody s vínem (praxe z antiky).
  • Dvě lžičky medu.
  • Zlatý kroužek do ucha (nejen u pirátů oblíbený).
  • Klapku buď na pravé, nebo na levé oko.
  • Posadit se do stínu kamenného vesnického kostelíka.